JEN TAK KRÁTCE...
Nevím jak dlouho horolezecký oddíl působí pod Sokolem Bojkovice, ale určitě to minimálně šťastná sedmička bude. Je tvořen jak stálými členy, kteří mají horolezectví v žilách, tak i těmi novými, kterých začíná s narůstajícím trendem takté
ž přibývat.
ž přibývat. Co se musí přiznat je, že vzhledem k pracovním příležitostem, většina týmu působí mimo domovinu, ale to neznamená, že bychom nenašli cesty zpátky do rodných kopečků.
Proto mi dovolte, abych Vám shrnula stručně naši pestrou lezeckou sezónu.
Úvodem nemohu opomenout místo, na které se tak rádi neustále vracíme a trávíme tam množství víkendů ať těch slunečných, tak i těch pochmurných, ať v létě, tak v zimě. Tím místem se stala Skalka u Trenčína, která svou rozlohou není tak velká, ale má v sobě neskutečné množství magických cest, které jsou pro lezce stále opakující se výzvou. A navíc její poloha v údolí řeky Váh v blízkosti kamenité pláže je také to, co si dokáže člověka milujícího přírodu upoutat. Taky nemohu nezmínit lezecké lokality jako jsou blízké skály v Chřibech ( Kozel a Břestek), tak i ty vsetínské (Pulčiny a Čertovy skály).
Pravidelností se u nás stalo, že si vyjedeme dvakrát do roka na oblíbené zahraniční místo ve Slovinsku do Ospu, několikrát navštívíme Sulovské skály a v posledních letech jsme našli oblibu i v italských přírodních materiálech v lezecké oblasti v Arcu. Někteří z nás mají v oblibě chorvatskou Paklanicu, ale svět je tak velký, že lezecké výlezy číhají na každém kroku.
A závěrem mi dovolte pár vět. Jsem šťastná za všechny horolezce, že navzdory minulých pesimistických pohledů určitých lidí na budovu Sokolovny, se dokázala zachránit střecha a nám zůstává naše lezecká stěna, kterou jsme svépomocí vybudovali v těchto prostorách. Aniž by si to člověk uvědomil, je to společné dílo, které se stalo naší srdeční záležitostí. Zde v zimních obdobích trávíme tréninky a pořádáme malé závody, kdy porovnáváme svalovou hmotu a lezeckou techniku s našimi kamarády lezci nejen ze Sokola z Uherského Brodu.
Proto snad postačí jedno slovo: „DĚKUJEME“. Boďa Brhlíková